Počet nabídek

Počet nabídek je jeden z ukazatelů použitých pro hodnocení zadavatelů veřejných zakázek zIndex.

Ukazatel Počet nabídek sleduje míru konkurence pro danou zakázku a postihuje zakázky s neobvykle nízkým počtem nabídek.

Konkurence je klíčovým nástrojem veřejných zakázek, který zamezuje korupci a kartelovým dohodám, snižuje cenu zakázky a pomáhá zadavateli získat maximální hodnotu za peníze. Pokud dodavatel nečelí konkurenci, nic jej nenutí k nabízení maximální kvality za minimální cenu. Řada akademických studií potvrzuje vliv konkurence na výslednou cenu zakázky. I Evropská komise se ve svém hodnocení států v oblasti veřejných zakázek zaměřuje na hodnocení počtu uchazečů v řízení.

Nejběžnějšími důvody pro nedostatek uchazečů o zakázku jsou špatná identifikace předmětu plnění, nepřiměřená kvalifikační kritéria a špatná publicita. Dobrá praxe (OECD, 2009) vyžaduje, aby zadavatelé podobným situacím předcházeli a vypisovali VZ tak, aby zbytečně neomezovali konkurenci.

Výpočet ukazatele probíhá ve dvou krocích. Nejprve je ohodnocena míra konkurence pro každou zakázku zvlášť ($k$) a průměrný výsledek za všechny zakázky daného zadavatele dá výslednou hodnotu ukazatele.

Výpočet zohledňuje skutečnost, že na každém trhu a pro různě velké zakázky je odlišná míra konkurence. Zakázky jsou porovnávány vždy proti mediánu (prostřední hodnotě) počtu nabídek v zakázkách se stejným nebo blízkým předmětem plnění dle CPV číselníku. Abychom co nejpřesněji zaměřili konkrétní druh nakupovaného předmětu, ale vyhnuli se zavádějícím statistikám, počítáme medián na co nejjemnější úrovni CPV číselníku, ve které bylo zadáno alespoň 20 zakázek. Současně rozlišujeme zakázky na podlimitní (mezi které pro účely tohoto ukazatele přiřazujeme i zakázky malého rozsahu) a nadlimitní a pro každou z těchto velikostí zjišťujeme vlastní míru konkurence. Ukazatel tedy porovnává počet nabídek zakázky s počtem nabídek obvyklým pro zakázky v daném odvětví a s danou velikostí. Pokud pro danou zakázku není možné zjistit obvyklou míru konkurence (typicky zakázky malého rozsahu), používáme medián počtu nabídek ve výši 2,5.

$$k =0.5 + \frac{počet\:nabídek\:zakázky - medián\:kategorie(počet\:nabídek)}{medián\:kategorie(počet\:nabídek)}$$

Hodnota parametru $k$ je dále omezena mezi 0 a 1. Pro zakázky v různě konkurenčním prostředí ji ukazuje následující graf.

Například u zakázek na elektřinu je obvyklý (mediánový) počet nabídek 4. Nákupy elektřiny s právě čtyřmi nabídkami proto mají neutrální hodnocení 0.5, vysoce konkurenční zakázky s šesti a vice nabídkami jsou hodnoceny jedničkou a slabě soutěžené zakázky se dvěma či méně nabídkami jsou hodnoceny nulou.

Zakázka je hodnocena nulou vždy, když byla podána pouze jedna nabídka. A to i v případě zakázek v odvětví, kde jsou zakázky s jedním uchazečem běžné (například v oblasti IT). V takových zakázkách neprobíhá žádná soutěž a skutečnost, že se jedná o běžnou praxi v celých odvětvích, je spíše alarmující než omluvná.

Souhrnný ukazatel počet nabídek pro daného zadavatele je poté vyčíslen jako vážená suma ukazatelů $k$ přes všechny zakázky jednoho zadavatele. Jako váha je pro každou zakázku použita její vysoutěžená hodnota. Tím se klade důraz na větší zakázky. Tato suma je následně normovaná celkovou hodnotou zakázek daného zadavatele. Z hodnocení jsou vyřazeny zakázky bez uvedeného počtu uchazečů: ty již penalizujeme v ukazateli Kvalita dat ve Věstníku.

$$z_5 = \frac{\sum hodnota\:zakázky*k}{celková\:hodnota\:zakázek}$$

U soutěží na komoditní burze (kde je počet nabídek reálně nedostupný) ukazatel počítá s hodnotou 5 - na předmětných trzích s energiemi tedy mírný nadprůměr.

Mimo obvyklý problém porovnatelnosti ukazatele napříč odlišnými zadavateli je možno argumentovat tím, že i v rámci jednoho odvětví může být v různých lokalitách nebo na různých trzích konkurence odlišně široká a zadavatelé poptávající zboží nebo služby na menších trzích jsou znevýhodněni.

Další příčinou nízkého počtu nabídek může být vendor lock-in (diskutovaný podrobně v rámci ukazatele Koncentrace dodavatelů), způsobený předchozím vedením úřadu. Potenciální uchazeči se do řízení ani nehlásí, protože vědí, že stávající dodavatel má velkou konkurenční výhodu v podobě již zabudované infrastruktury, kterou by noví dodavatelé museli stavět znovu, ale také detailní znalosti prostředí či klientů, a proto je schopný zakázku lépe nacenit.

  • Nediskriminačními kritérii. Je třeba zvažovat potřebnost každého kvalifikačního kritéria, zda neomezuje konkurenci a nebrání tak vstupu dalších uchazečů o zakázku.
  • Komunikací s potenciálními dodavateli. Hospodárně jednající zadavatel před vypsáním zakázky záměr konzultuje, zejména nezná-li detailně daný trh. Vhodným nástrojem jak nediskriminačně získat zpětnou vazbu k investičnímu záměru jsou otevřené konzultace s dodavateli, tzv. předběžné tržní konzultace, a používání dalších nástrojů, které potenciálním uchazečům umožní se o zakázkách dozvědět a tedy soutěžit (například korektní využívání strojově čitelného profilu zadavatele, důsledné vyplňování formulářů Věstníku – zejména kategorizace CPV, názvů, popisů). V případě nemožnosti detailní specifikace předmětu plnění je možné využít komunikace až v rámci zadávacího procesu – použití jednacího řízení s uveřejněním, soutěžního dialogu, soutěže o návrh. To vše je lepší variantou než vypsání otevřeného řízení zbytečně diskriminujícího kvalifikačními kritérii či nevhodně popsaným předmětem zakázky.
  • Dělením zakázek na části. Dalším vhodným nástrojem může být dělení zakázky na části, tak aby se o každou (logickou z pohledu předmětu plnění) část zakázky mohl ucházet maximální počet dodavatelů. Příkladem může být ekologická sanace, při které technologickou část (vyžadující certifikáty či kvalifikované pracovníky) zadavatel oddělí od prostých zemních prací, realizovatelných výrazně větším okruhem firem.
  • pocet_nabidek.txt
  • Poslední úprava: 2019/08/13 09:40
  • autor: Tomáš Ducháček