Podíl veřejných zakázek na celkových nákupech

Podíl veřejných zakázek na celkových nákupech je jeden z ukazatelů použitých pro hodnocení zadavatelů veřejných zakázek zIndex.

Ukazatel Podíl veřejných zakázek na celkových nákupech sleduje, jak velká část nákupů vedených v účetnictví projde zakázkami v režimu zákona. Nízká hodnota ukazuje na rizika kouskování zakázek, nadužívání zákonných výjimek a starých smluv.

Ukazatel porovnává objem veřejných zakázek uveřejněných ve Věstníku a navýšený o objem veřejných zakázek zveřejněných pouze na profilu zadavatele proti celkovému objemu teoreticky soutěžitelných nákupů, které se počítají jako součet vybraných investičních a neinvestičních výdajů z účetních výkazů státní pokladny.

Velký objem výdajů jdoucích mimo působnost zákona (a tedy centrální evidenci) znamená slabší transparenci a větší prostor pro libovůli zadavatele. Negativní hodnocení tedy znamená slabší míru kontroly veřejností, ale i zákonnými ustanoveními. Manuály dobré praxe se shodují, že vyhýbání se zákonným postupům znamená zvýšená ekonomická rizika - nižší míru soutěže, nadstandardní vztahy s dodavateli, snížené kontroly apod.

Ukazatel je počítán jako objem VZ uveřejněných ve Věstníku ve sledovaném období a navýšený o objem zakázek zjištěných pouze na Profilu, poměřovaný proti „zúžené“ verzi ovlivnitelných nákladů činnosti (viz metodiku Ministerstva financí, především slide 24). Na rozdíl od dalších ukazatelů zIndexu je zde bráno v potaz typicky období delší - pětileté, aby se snížil vliv výkyvů daných jednorázovými investicemi.

$$z_1 = \sqrt{\frac{objem\:zakázek}{objem\:ovlivnitelných\:nákladů\:činnosti}}$$

Ovlivnitelné náklady činnosti značí součet vybraných nákladových položek pod čísly A.I.1 - A.I.12, A.I.35, A.I.36 položkové skladby nákladů (tzn. např. spotřeba materiálu a energie, opravy a udržování či ostatní služby) získaných z výkazu zisku a ztráty dané instituce, spolu s výdaji na pořízení dlouhodobých aktiv (položka B.I.) z přehledu o peněžních tocích. Oba výkazy jsou dostupné na stránkách státní pokladny.

V případě institucí nefigurujících v monitoru státní pokladny je jako ovlivnitelné náklady činnosti použit objem výdajů instituce získaný např. z výkazu zisku a ztráty a z přehledu o peněžních tocích za sledované období (případně jemněji členěných analytických účtů). Např. z účetního výkazu dle CAS jsou „soutěžitelnými“ výdaji: Spotřeba materiálu (501), Spotřeba energie (502), Spotřeba ostatních neskladovatelných dodávek (503), Prodané zboží (504), Opravy a udržování (511), Cestovné (512), Náklady na reprezentaci (513), Ostatní služby (518) a Jiné ostatní náklady (549) a výdaje na pořízení dlouhodobého hmotného a nehmotného majetku (ty jediné nejsou součástí daného výkazu). V případě výkazu dle IFRS jsou do ovlivnitelných nákladů činnosti zařazeny: náklady na vynaložené zboží (A.), výkonová spotřeba (B.), ostatní provozní náklady (H.) a mimořádné náklady (R.) a výdaje na pořízení dlouhodobého hmotného a nehmotného majetku. V případě, že dílčí položky nejsou dohledatelné v monitoru, jsou údaje dopočítány nepřímo z dalších ukazatelů nebo vyhledány v účetní závěrce instituce. V minimu případů, kdy data nebyla dohledatelná pro daný rok, zatímco pro jiné roky ano, je použita lineární aproximace.

Tímto ukazatelem jsou znevýhodněni menší zadavatelé, kteří mají typicky vyšší podíl veřejných zakázek malého rozsahu. Proto by se tímto kritériem měli poměřovat pouze zadavatelé podobní typem i velikostí (viz také poznámka o porovnatelnosti zadavatelů VZ). Typické důvody pro výdaj mimo režim zákona (a tedy nezveřejnění ve Věstníku) jsou detailně diskutovány v prověrce hospodaření od Ministerstva financí. Zde jsou tři nejčastější:

1. Jedná se o veřejnou zakázku malého rozsahu (VZMR), o veřejnou zakázku mimo režim zákona nebo o zakázku v režimu „tajné“. Těch by ovšem srovnatelní zadavatelé měli mít srovnatelné množství.
2. Jedná se o platby za dodatečné vícepráce nad rámec původně vysoutěžené ceny. Ty jsou manuály dobré praxe označovány za jeden z velkých problémů veřejných zakázek.
3. Jedná se o smlouvu uzavřenou před hodnoceným obdobím. Pokud ale zadavatel soutěží každý rok zhruba stejný objem zakázek, pak je právě objem historických zakázek, které se v hodnocení přelijí z předchozích let do ovlivnitelných nákladů činnosti, vynulován objemem současných zakázek přelitých do budoucích let. Znevýhodněn je zadavatel, který před začátkem hodnoceného období vysoutěžil atypicky velký objem zakázek s hodnotou nad 50 % ovlivnitelných nákladů činnosti a jejich plnění takto vynulováno není.

Ukazatelem dále mohou být znevýhodněni pověřující zadavatelé, kteří se účastní centralizovaných nákupů. V těchto případech se centrální nákupy projeví v objemu zakázek pouze u centrálního zadavatele, nikoli však u pověřujících zadavatelů. U nich se projeví pouze v objemu nákladů. Zadavatelé, kteří se centralizovaného zadávání účastní a jsou tak znevýhodněni, mají možnost tuto informaci uvést ve svém stanovisku k hodnocení.

• Nekouskovat zakázky. U každého dodavatele, ke kterému jdou během jednoho roku platby v sumě přesahující hranici pro VZMR, prověřit zákonnost takového postupu a zvážit provedení zadávacího řízení.

• Minimalizovat vícepráce. U stávajících zakázek připouštět skutečně jen odůvodněné vícepráce a dobrou specifikací soutěží předcházet jejich vzniku (viz ukazatel Soutěžní řízení). Mimo jasně ekonomicky vynucených případů nepoužívat dodatky a nepřekračovat výši plnění stanovenou původní smlouvou.

• Vyhýbat se výjimkám ze zákona, pokud to není nezbytně nutné.

• Přesoutěžit staré smlouvy, kde je to ekonomicky smysluplné – typicky služby mobilních operátorů, IT a dodávky energií. Nejproblematičtější jsou zpravidla smlouvy z 90. let, uzavřené ještě před podstatným zpřísněním zákonné regulace.