Překlady této stránky:

Pochybení v soutěži dle ÚOHS

Co hodnotíme?

Ukazatel zohledňuje počet pochybení nalezených Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže („ÚOHS“), jemuž je svěřen dohled nad zákonností postupu zadavatelů při zadávání veřejných zakázek. Zakázka je hodnocena nepříznivě, pouze pokud ÚOHS shledal závažné pochybení.

Proč hodnotíme?

Zákonnost výběrového řízení je nutnou podmínkou dobré praxe. Zadavatel nemůže být hospodárný a efektivní, pokud dělá chyby, které je možné napadnout a řízení díky tomu třeba i zrušit. A právě ÚOHS zkoumá, zda zadavatel při zadávacím řízení postupoval podle zákona, především na podnět uchazečů v zadávacím řízení. Pokud tedy ÚOHS shledá závažné pochybení v postupu zadavatele, zejména chyby v zadávací dokumentaci nebo nekorektní postup vůči uchazečům, nemůže se jednat o zakázku splňující dobrou praxi. ÚOHS v roce 2013 zahájil 668 správních řízení, ve kterých kontroloval 2870 zakázek (viz výroční zpráva ÚOHS) a za nejčastější pochybení zadavatelů označuje:

  • stanovení netransparentních a diskriminačních zadávacích podmínek,
  • nejednoznačné vymezení způsobu hodnocení a nepřiměřenost stanovených kvalifikačních předpokladů,
  • pochybení při posouzení a hodnocení nabídek (tj. nedostatek transparentnosti ve zprávě o posouzení a hodnocení, zejména nedostatečný popis způsobu hodnocení a provedení hodnocení, nesprávný postup při posouzení mimořádně nízké nabídkové ceny),
  • nesprávné stanovení předpokládané hodnoty veřejné zakázky a s tím spojený nesprávný výběr druhu zadávacího řízení,
  • použití jednacího řízení bez uveřejnění bez toho, aby byly splněny podmínky pro jeho použití,
  • nesprávné posouzení naplnění podmínek pro zrušení zadávacího řízení zadavatelem.

Jak vidno, jedná se o vážná pochybení nejen z pohledu formálního souladu se zákonem, ale i z pohledu dobré praxe.

Jak hodnotíme?

Ručně procházíme všechna rozhodnutí ÚOHS týkající se zkoumané skupiny zadavatelů v daném období. Z nich jsou vybrána ta, kde je pochybení zadavatele shledáno a lze jej považovat za závažné dle metodiky (níže).

V rámci tohoto ukazatele bereme v potaz jen konečná rozhodnutí ÚOHS – tj. např. v případě, že ÚOHS rozhodl v první instanci o tom, že zadavatel pochybil, a ve druhé instanci své rozhodnutí změnil ve prospěch zadavatele, pak bere zIndex v potaz jen druhoinstanční rozhodnutí. V případě, že řízení stále probíhá, bere zIndex v potaz poslední zveřejněné rozhodnutí k datu výpočtu hodnocení. Obdobně došlo-li k soudnímu přezkumu rozhodnutí - je rozhodný poslední výrok soudu (nikoliv předcházející rozhodnutí soudu ani ÚOHS).

Problematické je v některých případech stanovení náležitosti rozhodného období. Za rozhodné je považováno typicky datum vypsání zakázky. Některé případy jsou nicméně posuzovány odlišně, s ohledem na konkrétní specifika (řízení se týká více zakázek, k pochybení došlo až v průběhu zadávacího řízení apod.). ÚOHS zkoumá různě závažná pochybení – ukazatel pochybení dle ÚOHS ale zaznamenává pouze závažná pochybení dle následujících kritérií:

  • Jako závažný je vždy označen takový případ, kdy ÚOHS svým rozhodnutím zasáhl do průběhu zadávacího řízení (zrušil celé zadávací řízení či některé kroky: rozhodnutí o vyloučení uchazeče, hodnocení nabídek, výběr nejvhodnější nabídky).
  • Pokud ÚOHS prošetřoval případ, kde bylo zadávací řízení již ukončeno uzavřenou smlouvou, jako závažné jsou posuzovány ty případy, u kterých ÚOHS zjistil pochybení, která měla přímou souvislost s průběhem zadávacího řízení či zadávacími podmínkami. Typicky se jedná o diskriminačně nastavené požadavky na uchazeče, nedostatečně konkrétní stanovení kvalifikačních požadavků a zadávacích podmínek připouštějící různý výklad nebo vzájemně neporovnatelné nabídky
  • Pochybení spojená s vyřizováním námitek proti postupu zadavatele jako závažná posuzována nejsou, protože jejich přímý vliv na průběh a výsledek zadávacího řízení je často sporný či žádný, byť se v takovém případě jedná o správní delikt, za který je udělena pokuta.
  • V některých případech ÚOHS v 1. stupni zjistil pochybení na straně zadavatele. Ten následně podal rozklad proti tomuto rozhodnutí. Před závěrem řízení o rozkladu však zadavatel zrušil zadávací řízení (či provedl jiné kroky způsobující tentýž výsledek, např. odstranil nedostatky v souladu s rozhodnutím 1. instance) a z tohoto důvodu bylo následně celé správní řízení zastaveno jako bezpředmětné. V takové chvíli je případ taktéž posuzován jako pochybení zadavatele, neboť lze říci, že zadavatel sám svým jednáním uznává své pochybení i přes podání rozkladu.

Ukazatel pro jednotlivou zakázku nabývá hodnotu 1 v případě, kdy ÚOHS shledal pochybení, a 0 v případě, kdy ÚOHS pochybení neshledal. Výpočet kritéria za všechny zakázky zadavatele poté vypadá následovně:

$$z_7 = 1 - \Bigg(\frac{počet\:závažných\:pochybení}{počet\:zakázek\:zadavatele}\Bigg)^{1/4}$$

Počet závažných pochybení je počet úspěšných stížností na postup zadavatele, kde ÚOHS shledal závažné pochybení při zadávání zakázky časově spadající do námi zkoumaného období. Počet zakázek zadavatele je celkový počet oznámení o zadání zakázky. Přidání odmocniny do vzorce pak zvyšuje efekt úspěšných stížností na ukazatel.

Koho ukazatel může znevýhodňovat?

ÚOHS se zabývá jen minimálním množstvím veřejných zakázek (většina případů u ÚOHS byla řešena z podnětu uchazečů o zakázku, ex officio případů je minimální počet). Je možné, že u řady nezkoumaných zakázek by ÚOHS dospěl k nálezu podobných pochybení jako v případě těch zkoumaných. Zadavatel, u kterého ÚOHS shledal pochybení, tak nezbytně nemusí zakázky zadávat hůře než jeho kolega s čistým štítem. Mohl mít pouze smůlu, že zrovna na jeho zakázku někdo ÚOHS upozornil.

Ukazatel může znevýhodňovat zadavatele, kteří dle vlastního názoru nepochybili, ale přesto chybu raději uznali, než aby se přeli s úřadem. Zakázku tedy zrušili/změnili – typickým důvodem je čas nebo druhotnost shledaného pochybení. Stejně tak je možné znevýhodnění zadavatelů, u nichž ÚOHS shledal pochybení - ale spor o správnost jeho verdiktu nadále trvá (v II. instanci nebo u soudu).

Jak své hodnocení zlepšit?

  • Řádnou dokumentací: V první řadě je třeba celý postup řízení řádně dokumentovat a vysvětlovat, a to včetně zdůvodnění kvalifikačních kritérií, hodnotících kritérií, postupu při posouzení a hodnocení nabídek – zejména v případě užití kvalitativních hodnotících kritérií.
  • Komunikací s uchazeči: Stížnosti na ÚOHS typicky pocházejí z řad uchazečů. Zadavatel vůči nim musí postupovat tak, aby nevzbuzoval dojem nekalé soutěže – tím rapidně snižuje šanci na takové stížnosti. Zejména jde o poskytování dodatečných informací (včetně případného prodlužování lhůt) a informování o výběru nabídek.
  • Hledáním referencí: V případě pochybností o dílčích otázkách při vypisování je třeba hledat referenční zakázky a judikaturní případy: s většinou problémů se potýkají všichni zadavatelé v republice a tak je pravděpodobné, že daný problém již někdy někdo řešil a zkoumal. Je tedy vhodné podívat se do metodiky MMR, sbírky rozhodnutí ÚOHS a podobně.
  • Nespoléhat se na administrátory zakázek: Podle studie Univerzity Karlovy dělají stejně chyb jako samotní zadavatelé. To přirozeně neplatí obecně – zadavatel si nicméně musí uvědomit fakt, že využití administrátora není zárukou bezproblémové zakázky.
 
pochybeni_dle_uohs.txt · Poslední úprava: 2016/09/05 20:45 autor: Jiří Skuhrovec
Kromě míst, kde je explicitně uvedeno jinak, je obsah této wiki licencován pod následující licencí: CC Attribution-Noncommercial-Share Alike 4.0 International
 
Valid CSS Driven by DokuWiki Recent changes RSS feed Valid XHTML 1.0